Rudrův mlýn

Pocházel ze Suchovršic u Úpice a vzal si za manželku Annu, jedinou dceru ratibořického mlynáře Josefa Hejny. Roku 1842 prodal jeho syn, pan otec z Babičky, mlýn tehdejšímu majiteli náchodského panství Jiřímu Vilémovi, knížeti ze Schaumburg-Lippe. Mlýn byl od té doby střídavě provozován v režii vrchnosti, nebo  pronajímán. V dalších letech nechala vrchnost přestavět a rozšířit objekt plátenické valchy a mandl, starší empírovou budovu z doby okolo roku 1825, nacházející se v sousedství mlýna. Nájemce Jan Hroch v letech  1922-1948 budovy mandlu a mlýna (mletí bylo definitivně ukončeno roku 1914) využíval jako úpravnu pláten. Textilní provoz byl definitivně zastaven v roce 1949. Po zestátnění byla provedena památková obnova budovy Rudrova mlýna podle návrhů Ing. arch. Josefa Reichla a v jeho prostorách byla zřízena expozice. Objekt Vodního mandlu byl řadu let využíván jako ubytovna. Jeho rekonstrukce proběhla v 90. letech 20. století. Do prostoru mandlovny bylo umístěno nově zhotovené mechanické zařízení a v současně byla vybudována stálá expozice věnovaná zpracování lnu a místní plátenické výrobě.

Pod lipami před mlýnem postavil mlynář Antonín Ruder s manželkou Annou 30. července 1796 pozdně barokní pískovcovou sochu Panny Marie.