Jiřinkové slavnosti

Stručně z historie slavností

Devatenácté století, zvláště pak třicátá a čtyřicátá léta tohoto století, řadí Českou Skalici mezi nejvýraznější centra obrozeneckého ruchu své doby. Příčinou této změny jsou Jiřinkové slavnosti let 1837-1847, jež dění v provinčním městečku přivedly na stránky novin a časopisů. Zakladatelem a organizátorem slavností byl P. František Hurdálek, uznávaný pěstitel květin a ovocnář, který v průběhu jednoho desetiletí vyzvedl úroveň slavností svou pečlivostí a vkusem neobyčejně vysoko.

Jiřina, původně divoce rostoucí květina z Mexika, se v Evropě objevila poprvé roku 1789, kdy byla dovezena do botanické zahrady v Madridu. Tamní profesor botaniky, který ze semen vypěstoval první evropské jiřiny, je pojmenoval po švédském botanikovi A. Dahlovi (Dahlia). České pojmenování květiny je však odvozeno od šlechtitelského pokusu berlínského botanika K. L. Wildenowa, jemuž se plané hlízy dostaly do rukou o dekádu později a který pro výsledek své práce zvolil jméno německého lékárníka a botanika J. G. Georga - nová květina dostala jméno Georgina.

Jiřina se dostává do Čech na počátku třicátých let právě z Německa a u jejího českého jména stojí Josef Svatopluk Pressl. První pěstitelé z východních Čech zakládají Jiřinkový spolek se sídlem v České Skalici roku 1836. Jeho duší je František Hurdálek.

Pro zdárný chod Jiřinkových slavností musely být učiněny některé důležité kroky. Jedním z nich byla úprava Steidlerova hostince, která spočívala především v přístavbě sálu, jenž byl určen převážně pro plesy a který se postupně stal symbolem kulturního dění v České Skalici. Na zahradě hostince byl navíc vybudován salon, v němž probíhaly nejen výstavy jiřin a jejich hodnocení.

Stalo se zvykem, že se Jiřinkové slavnosti konaly v druhém týdnu měsíce září. K hodnocení výpěstků byla vždy ustanovena tříčlenná komise, z jejíž volby vyšli vítězové, odměňovaní pohárem s věnováním. Slavnost obvykle pokračovala odpolední hostinou v sále a večer jiřinkovým plesem. Vlastenecký a buditelský význam těchto akcí zdůrazňovala účast českých spisovatelů, umělců i představitelů společenského života. Vedle osobností z regionu (J. M. Ludvík ze Studnice, J. Regner z Havlovic, K. Rojek z Bohuslavic) a pěstitelů jiřin ze severovýchodních Čech (V. K. Klicpera, J. H. Pospíšil, I. Lhotský), navštívili Jiřinkové slavnosti například J. F. Smetana, B. Smetana či L. Štúr. V letech 1837 a 1844 se zúčastnila slavností Božena Němcová, poprvé jako manželka Josefa Němce, podruhé již v roli nadané básnířky.

Poslední Jiřinkové slavnosti se konaly v roce 1847. Tímto ročníkem se uzavírá jedna z významných kapitol dějin města. Vlasteneckým centrem však Česká Skalice zůstává i nadále a podílí se na proměnách kulturního života, které přináší konec 19. století. Jiřinkové plesy se sice ještě několikrát konají na sklonku padesátých a v šedesátých letech, jejich ohlas je však malý. V polovině dvacátých let 20. století byly Jiřinkové slavnosti v České Skalici obnoveny. Rok 1937 přinesl Celostátní jiřinkové oslavy na památku 100. výročí obrozeneckých slavností. Záštitu v tomto roce převzala choť ministerského předsedy ČSR, Irena Hodžova. Obnovenou tradici však narušila německá okupace, Celostátní jiřinkové oslavy u příležitosti 110. výročí jejich založení byly proto v roce 1947 připravovány s patřičným nadšením.

Nová kapitola v historii slavností jiřinek začala roku 1962. Ke 100. výročí smrti Boženy Němcové byla péčí ministerstva školství a kultury a světové kulturní organizace UNESCO provedena rekonstrukce Steidlerova hostince a v něm byla otevřena expozice života a díla Boženy Němcové. Renovací prošel i Jiřinkový sál. Tak se Jiřinkové slavnosti vrátily do místa svého zrodu. Muzeum Boženy Němcové spolu s Langrovým zahradnictvím z Rájce-Jestřebí (kde se učil zahradníkem syn Boženy Němcové Karel) tradici podzimních výstav jiřin stále udržuje. Každoroční výstavy bývají součástí široké nabídky akcí, které jsou dokladem skutečnosti, že se občané Českoskalicka ke své tradici hlásí.