Listopad 1989–2025

Je pátek 17. listopadu 1989 a počasí nic moc. Asi 15 000 studentů se sešlo na pokojném shromáždění u Patologického ústavu, aby si připomněli smrt Jana Opletala, studenta, který se stal obětí nacismu. Vzpomínková slavnost byla schválená a univerzitní výbor SSM sestavil seznam řečníků. Žádost studentů, aby po slavnosti mohli vyrazit do Opletalovy ulice u Václavského náměstí, úřady nepovolily. Byla dohodnuta jiná varianta. Studenti měli jít na hřbitov Slavín na Vyšehradě, kde měli vzdát čest památce českého básníka z 19. století K. H. Máchy. Zde měli studenti zapálit svíce, položit věnce a zazpívat státní hymnu a pak se měl průvod v tichosti rozejít. Všechno také tak proběhlo, až na tu poslední větu. Několik tisíc studentů, kteří najednou pocítili svou sílu se vydalo na Václavské náměstí (potud V. Havel).

Co se dělo potom všichni víme. Každopádně se nikdo s nikým předem nedomlouval o předání moci. Tomu, komu ležel komunistický režim v žaludku a nějakým způsobem se podílel na jeho konci bylo jasné, že komunisti jsou na konci s dechem.

Je důležité připomínat a nezapomínat na ten marast, který zde do listopadu 1989 byl. Já jsem sice klíči nezvonil, protože jsem byl zavřený, ale svůj občanský postoj jsem dal patřičně najevo a to tak, že jsem skončil v „díře” (vězení ve vězení).

Nestyďte se za to, že jste byli v listopadu 1989 na náměstích a věřili jste v lepší budoucnost.

Ilustrační foto archiv Muzea Boženy Němcové, které spravuje pozůstalost po bývalém kronikáři města Česká Skalice Jiřím Samkovi