Josef Myslimír LUDVÍK

Narodil se 22. dubna 1796 v Dolanech u Jaroměře ve statku č. p. 4 do rodiny zámožného rolníka. Měl osm sourozenců, z nichž se dospělého věku dožili pouze tři.

Po studiích na benediktinském gymnáziu v Broumově v letech 1808–1813 odešel na filosofický ústav v Litomyšli a později, po absolvování bohosloveckého semináře v Hradci Králové, byl 24. srpna 1819 vysvěcen na kněze. Od svého profesora na semináři ThDr. Josefa Liboslava Zieglera převzal vlastenecké jméno Myslimír.

V roce 1820 se stal na dvanáct let kaplanem na zámku v Náchodě a poté náchodským kaplanem. V této době začala jeho literární tvorba. Informace ke své práci získával při studiu v archivech v Náchodě, zámeckém a městském. Městský archiv, který se v té době nacházel v neutěšeném stavu, pomohl lépe uspořádat.

Korespondence mezi ním a Františkem Palackým obsahuje i články do Časopisu Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách, který tento historik redigoval.

J. M. Ludvík psal i prózu, verše a přispíval do řady buditelských časopisů a novin. Od roku 1833 sloužil jako duchovní správce ve Studnici u České Skalice.  Zde se mimo jiné zasloužil o opravu zchátralé fary a kostela se hřbitovem.

V roce 1846 mu závažné onemocnění jater začalo ztěžovat osobní i pracovní život. O rok později byl proto přeložen na osamělou faru na Boušíně, kde působil do října roku 1848. Na pobyt na Boušíně nevzpomínal rád, byl daleko od společenského dění, a dokonce byl na faře přepaden zloději. V říjnu 1848 požádal ze zdravotních důvodů o penzionování, bylo mu vyhověno. Díky příteli náchodskému děkanovi Josefu Regnerovi, získal slušnou penzi a uchýlil se do Malé Skalice jako fundatista na tzv. Malé faře v č. p. 29, kde se uvolnilo místo po zesnulém páteru Františku Hurdálkovi. Zde prožil poslední léta života dokončováním svého historického díla Památky, jejichž vydání se bohužel nedožil.

Na Nový rok 1857 ještě sloužil odpolední mši v Malé Skalici, ale večer zemřel následkem mrtvice.

J. M. Ludvík byl pochován na tehdejší městský hřbitov u kostela.