Česká Skalice
Krajinu táhnoucí se od České Skalice podél řeky Úpy ze severu nazval Babiččiným údolím poprvé roku 1878 smiřický lékař a spisovatel Otakar Jedlička. V červenci roku 1952 vyhlásilo ministerstvo školství, věd a umění Ratibořice s údolím za státní krajinnou a národní rezervaci. Později byla příroda Babiččina údolí zahrnuta do chráněného území a dnes je jeho jižní část od České Skalice až ke Slatinskému mlýnu nazývána národní přírodní památkou s rozsáhlým ochranným pásmem.
Lovecký pavilon stojí při lesní cestě z Ratibořic do České Skalice v tzv. bažantnici. Vznikl kolem roku 1800 jako empírová stavba. Průčelí budovy tvoří portál se dvěma dórskými sloupy, dvě okna se žaluziemi a široký trojúhelníkový štít. Střed pavilonu má valbovou střechu, vzadu k němu přiléhají v pravém úhlu dvě rovnoběžná přízemní křídla tvořící se zadními vraty uzavřený obdélníkový dvůr.
Přes kamenný Vilémův most vede silnice ze Zlíče do Ratibořic, dřevěný Bílý most je nedaleko Viktorčina splavu a převádí přes řeku silnici směřující z Ratibořic přes údolí k Žernovu, pod rýzmburským altánem je Červený most. U slatinského mlýna překlenul řeku Úpu r. 1963 nový široký betonový silniční most a nahradil nevyhovující starou železnou mostní konstrukci. Za ratibořickým mlýnem pod žernovskou strání, pod Boubínem a v Havlovicích u "Šiškovny" jsou dřevěné lávky.
Původní ratibořická hospoda se stala panskou teprve po roce 1858, kdy ji Dominik Celba prodal princi Jiřímu Vilémovi Schaumburg-Lippe. Dnešní úpravy i přestavba hospody pocházejí z počátku šedesátých let našeho století.
Díky Babičce Boženy Němcové je zámek znám především jako letní sídlo vévodkyně Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské. Jako jednopatrový barokní zámeček s kaplí ve stylu malých italských letohrádků ho dal roku 1708 nedaleko pusté ratibořické tvrze ze 14. století postavit majitel náchodského panství Vavřinec Piccolomini. V 18. století k němu přibylo jednopatrové křídlo pro hosty a služebnictvo. Rozsáhlé stavební úpravy v Ratibořicích provedla Kateřina Zaháňská, když zdědila Náchod a Ratibořice po svém otci vévodovi Petru Kuronském. Roku 1800 dala zbourat kapli, upravit přístavek pro hosty a služebnictvo a přikázala zámek přebudovat v moderní empírové sídlo.
Jednopatrová kamenná budova, jejíž největší část tvoří mlýnice v přízemí i v horním patře. Z mlýnice v přízemí vede vchod do pekárny a dvou přilehlých klenutých komor. V patře byl vlastní byt mlynářův o dvou místnostech a Šalanda, kde sedávali mleči. Mlýn vyženil roku 1773 děd Mančinky, starší kamarádky Barunky Panklové, mlynář Antonín Ruder.
Autorem pískovcového sousoší je akad. sochař Otto Gutfreund a autorem architektonického řešení prof. akad. arch. Pavel Janák. Pomník patří k nejkrásnějším sousoším v Čechách.
Dřevěná roubená chalupa krytá šindelem. Podle nápisu na kabřinci ji dostavěl 17. července 1797 mlynář Antonín Ludr (lidové pojmenování Antonína Rudra). Vedle chalupy bylo stavení o dvou místnostech. Roku 1842 prodal Antonín Ruder náchodské vrchnosti s mlýnem také bělidlo. Ve čtyřicátých letech minulého století byla u bělidla postavena jednopatrová kamenná panská prádelna.
Podoba starého dřevěného splavu za Starým bělidlem byla už v minulosti několikrát změněna. Nejprve při stavbě rozsáhlého zavodňovacího systému pro ratibořická luka v letech 1842-48 a v letech 1874-75 a později při regulacích řeky ve dvacátých a padesátých letech 20. století. Dnešní betonová a kamenná čela splavu musela být při posledním natáčením barevného Moskalykova filmu před rokem 1970 přechodně obložena nařezanou kulatinou z velkých kmenů, aby splav připomínal dobu spisovatelčina dětství.
Rozkládá se na ploše 5,58 ha. Má tvar elipsy, na severním a jižním okraji přechází plynule do volného lesního porostu, východní a západní hranici parku tvoří úpatí příkrého svahu nad úpskou nivou. Nejvyšší místo parku, 305 m n. m., je u jeho hlavního vchodu, úpská niva se rozkládá v nadmořské výšce 285 m.
Pondělí
8:00-12.00 / 13.00-17.00
Úterý
8:00-12.00
Středa
8:00-12.00 / 13.00-17.00
Čtvrtek
8:00-12.00
Pátek
8:00-12:00
Úprava veřejného prostranství u bytového domu Olga
Anketa byla ukončena.
Viktorčin splav
