Jiří Stanislav GUTH-JARKOVSKÝ

Narodil se 23. ledna 1861 v Heřmanově Městci rodičům Barboře a Karlu Guthovým. Pokřtěn byl Jiří Karel Guth. Měl čtyři sourozence.

V letech 1870-1878 navštěvoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. V roce 1883 uzavřel svá pražská univerzitní studia státními zkouškami z filozofie, matematiky a fyziky a stal se prvním doktorem filozofie na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Už jako student měl potřebu se angažovat v řadě vědeckých a kulturních spolků (1. tajemník Jednoty českých filozofů, spolek Svatobor). 

Po ukončení univerzitního vzdělání působil v letech 1883-1887 jako vychovatel synů majitelů náchodského panství Schaumburg-Lippe. Žil v Ratibořicích, Náchodě a ve švýcarském Château de Lancy u Ženevy. Spolu s knížecí rodinou podnikl cesty po Evropě, Asii, Afric a Severní Americe. 

V průběhu let 1888 až 1919 byl postupně zaměstnán jako středoškolský profesor češtiny, francouzštiny a tělesné výchovy na pražském Akademickém gymnáziu, dívčím gymnáziu Minerva, na gymnáziích v Truhlářské a Žitné ulici a v Klatovech.

V roce 1897 se oženil s Annou Černou s níž měl syna Gastona. 

Ačkoliv nikdy sám aktivně nesportoval, byl významným funkcionářem v oblasti českého sportu, především turistiky. V roce 1908 se stal spoluzakladatelem České sportovní rady, která koordinovala jednotlivé orgány českého sportu v tehdejším Rakousku-Uhersku. V letech 1919-1923 působil jako generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru a je spoluautorem olympijské charty. Od roku 1900 byl dvacet devět let předsedou Českého a následně Československého olympijského výboru, spoluzakladatelem a prvním předsedou České amatérské atletické unie, předsedou Klubu turistů, redaktorem časopisu Turista a v letech 1915-1926 předsedou Českého a poté Československého klubu turistů.

V roce 1919 byl jmenován ceremoniářem prezidenta republiky T. G. Masaryka. Navrhl statut řádu Bílého lva, který dodnes propůjčuje nebo uděluje prezident republiky, zavedl úřadování na zámku v Lánech a vypracoval audienční řád. V témže roce změnil úředně své jméno na Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Jiří Guth-Jarkovský byl nositelem řady titulů, např. komtur Italské koruny, Rumunské koruny a polské Polonia restituta, komandérem francouzské Légion d´Honneur, holandského Oranžsko-Nassavského řádu, nebo důstojníkem švédského a řeckého řádu.

Zároveň byl autorem mnoha povídek, románů a básní, překládal z francouzštiny a němčiny. Vstoupil také do spisovatelské skupiny Máj. 

Sepsal své vzpomínky, ve kterých popisuje mimo jiné i život v Ratibořicích, a také okolnosti aktivit kolem udržování odkazu Boženy Němcové. Významnou část jeho tvorby tvoří publikace o pravidlech a normách správného chování a etikety. Osobní knihovnu, která čítala více než 3360 svazků literatury různých, převážně odborných žánrů, ještě za svého života odkázal Národnímu muzeu. Na sklonku svého života se odstěhoval do Náchoda, kde později 8. ledna 1943 zemřel na mozkovou mrtvici. Pochován je v rodinné hrobce na pražských Olšanských hřbitovech.