Kde je švihadlo? Na to odpovídá výrazná česká umělkyně Milena Dopitová

Tato fotografka, sochařka, konceptuální a multimediální umělkyně se zde představuje výstavou nazvanou Kde je švihadlo?

LOS v této souvislosti nabízí průřez tvorby této autorky od starších věcí až po současnou dobu. Společným jmenovatelem expozice je sport, přestože umělkyně, jak sama tvrdí, sportovkyní není. „Když se toto téma pojme konceptuálně, může otevřít nějakou, třeba sociální problematiku. Kde je švihadlo? je název, který vycházel z rozmanitosti vystavených věcí. Například plátna, na nichž trénují fotbalisté, aby umístili míč do určeného prostoru, nebo video z provazochodcem, který se snaží udržet rovnováhu v nějakém meditačním režimu. Vše je propojené s životem, kdy člověk balancuje na životním laně. Je to příběh nás všech, kdy hrozí riziko, že spadneme, ale jsme odhodlaní zase znovu vstát a opět vstoupit na pomyslné lano. To je základní linka, která prochází celou instalací,“ vysvětlila Dopitová

Právě tyto vjemy chtěla určitým způsobem propojit se švihadlem, které pro ní bylo jako sportovní nástroj zajímavé, protože ho všichni známe a někdy jsme se s ním setkali. „Když jsem našla název výstavy, nakoupila jsem si švihadla a poté z nich vznikl komiksový příběh, jež jsem instalovala do figurálních kompozic na stěně v hlavní chodbě galerie. Tak vznikl jistý Pan Švihadlo,“ řekla umělkyně, pro níž je vždy velmi zajímavé objevovat nové prostory v souvislostech historických i současných.

„To byla i tato zkušenost s touto galerií, která, když jsem se dívala na její stránky, ve mně vzbuzovala velký respekt a obdivovala jsem průřez výstav za třináct let, které se v Galerii Luxfer konaly. Je to velký a vůbec ne jednoduchý počin začít se současným konceptuálním uměním v místě, kde na to publikum není zvyklé nebo připravené. Nesmírně si vážím toho, že jsem byla pozvána a mohu tady představit svou práci,“ uvedla autorka.

Její nejnovější prací, kterou lze prostřednictvím působivého videa na výstavě spatřit, jsou cvičící, v některých případech až tančící, cvičky Jarmilky, což je druh lehké sportovní obuvi, jíž pamatují pamětníci bývalého Československa. Video cvičení nabízí abstraktní pózu, kdy přesně nevíme, zda jde o radost, nebo vítání dne či jak to s tím sportem cvičitelka myslí a že to zároveň zasahuje do jejího osudu.

Dopitová na scénu vstoupila již na konci 80. let jako členka skupiny Pondělí, jež vnesla do českého prostředí témata intimity a všednosti. Jejich hlavním médiem se stala video instalace, která zůstala dominantní i v její další tvorbě. Osobní témata, rodina, domáckost se v nich organicky propojují s hravou vizualitou a monumentalitou. Autorka nevšedním fotografiím v kombinaci s instalacemi a videem zůstala věrná dodnes a prosadila se svou tvorbou nejen na domácí, ale mezinárodní scéně.   

„Už ve skupině Pondělí bylo naším cílem dostávat do tvorby sociální témata, všímat si věcí, které jsme posunovali do různých médií a mohli působit na diváka jiným než obvyklým způsobem. Všechna témata, kterých jsem se ve své tvorbě dotkla, vždycky souvisela s životem, který jsem prožívala,“ dodala Milena Dopitová, jejíž pozoruhodná výstava Kde je švihadlo? potrvá v prostorách LOS do 13. srpna. 

Text a foto: Hynek Šnajdar, publicista