Ing. Heřman Rufer

Kmotrem mu byl Heřman Failhabr, městský tajemník, po kterém dostal křestní jméno. Dny bezstarostného dětství prožíval ve mlýně u strýce Nováka, u příbuzných ve Studnici či na Žernově. V letech 1914-18 absolvoval tehdy věhlasnou Vyšší průmyslovou školu v Praze, obor chemie, získal titul diplomovaného inženýra. Čtyři roky, strávené v pražském podnětném prostředí, poznamenaly Heřmanův život natrvalo, zejména upevnily jeho národní vědomí; seznámil se s myšlenkami tehdejší sociální demokracie i vznikajícího skautingu. Ale již v roce 1915 zemřel jeho otec, a tak mladý student, který patřil mezi výborné, se víceméně živil kondicemi.

Svou profesní dráhu zahájil mladý inženýr v cukrovaru v Černožicích nad Labem. Tam se také seznámil s Marií Žákovou, dcerou půdeckého, což byl pracovník v cukrovaru odpovědný za manipulaci s produktem na tzv. „půdách“, místech určených k uskladnění cukru. O rok později získal zaměstnání v cukrovaru v Hrochově Týnci. Ale do Skalice se neustále vracel, zejména za matkou, která ještě vychovávala Pepíka, jeho o sedm let mladšího bratra. A také proto, aby udržoval kontakty s kamarády, se kterými hrával ochotnické divadlo, s Pepíkem Exnerem a jinými.

Lákaly jej nové věci, zejména z technických oborů. Zajímal se o radiofonii a stal se jako jeden z prvních držitelem licence pro provoz vysílacích stanic. Jeho zájem o techniku byl doplněn stejně intenzivním zájmem o společenský život, zejména o politické dění. Věnoval se také rozvoji Sokola, byl cvičitelem sokolské mládeže a do Sokola přivedl také Marii, se kterou se v r. 1930 oženil. V té době se také do Hrochova Týnce přistěhovala jeho maminka, která dosud ještě bydlela v České Skalici v podnájmu u Mílů

v ulici Pod Vinicí. V r. 1933 se mu narodil syn Jiří, v roce 1939 syn Miloš. V polovině třicátých let začal spolupracovat s Výzkumným ústavem cukrovarnickým v Praze jako bezplatný vědecký pracovník.

Již 18. března 1939 byl preventivně zatčen gestapem, ale po několika týdnech výslechů propuštěn, což se během okupace ještě několikrát opakovalo. V květnu 1945 byl členem revolučního národního výboru v Hrochově Týnci, měl na starosti vojenskou a bezpečnostní problematiku

Po skončení 2. světové války díky jeho morálnímu profilu a postojům za okupace mu byla svěřena národní správa cukrovaru ve Slatiňanech, kam se ještě během roku 1945 s rodinou přestěhoval. Technologie většího slatiňanského závodu mu umožňovala aplikovat řadu výrobních zlepšení i zintenzivnit spolupráci v oblasti výzkumu, i ověřovat v praxi teoretické předpoklady cukrovarnické výroby. Ve svobodné republice zintenzivnily i jeho politické aktivity.

Ihned po návratu vlády a presidenta Beneše do Prahy rozjíždí spolu s dalšími iniciativu Svazu přátel Kladska, která měla vyústit v rámci poválečného narovnání křivd ke znovupřipojení Kladska, nebo alespoň tzv. Českého koutku, k Československé republice. Snahy podporované vládou narazily na odpor ze strany SSSR a vyšuměly do prázdna. Rok 1948 byl pro Heřmana osudový. Zemřela opora všech jeho činností, milovaná manželka Marie. Byl hluboce otřesen i smrtí Jana Masaryka, kterého považoval za garanta demokratického dění v republice.

Po Únoru 1948 byl zbaven vedoucího místa, když odmítl jako člen ČSSD vstoupit do KSČ. V srpnu byl přeložen do cukrovaru v Chropyni, o rok později do cukrovaru v Břeclavi. Potom ještě následovalo několik míst, nakonec dostal místo v cukrovaru v Holici u Olomouce. V r. 1958 již „politicky nevyhovoval“, byl označen za „majerovce“ (jako bývalý sociální demokrat), dostal výpověď bez naděje i možnosti najít zaměstnání v oboru. A tak rok před důchodem sfáral do dolu Stalin II v Ostravě.

V důchodu se vrátil do cukrovarů, kterým zůstal věrný přes postupující všeobecnou technickou i personální devastaci, aby ještě několik kampaní pracoval jako vedoucí chemik v cukrovarech Všetuly a České Meziříčí.

Inženýr Heřman Rufer patřil mezi přední československé činorodé cukrovarnické techniky. Jsa dobře odborně vybaven, snažil se zavádět do oboru nejnovější technické poznatky i z jiných oblastí. Ještě v důchodu pracoval na některých patentech, kterých zůstalo na dvě desítky.

Po úmrtí 17. května 1976 se symbolicky vrátil do svého rodiště. V kolumbariu Církve československé husitské v České Skalici je uložena urna Ing. Rufera spolu s jeho matkou, manželkou, bratrem a švagrovou.

Fotografie z archivu rodiny Ruferových.