Česká Skalice - Zjednodušená verze stránek

Nastavení velikosti písma
+

 

Historie města

 

Stará radnice na Husově náměstíOblastí dnešního města procházela již v 11. století obchodní stezka, spojující české země s Polskem. První zmínka o této cestě byla napsána v Kosmově kronice roku 1068. V blízkosti této kupecké stezky vznikly na počátku 13. století dvě malé obce s tvrzemi, nazvané Malá a Velká Skalice. Poprvé se název Česká Skalice objevuje v písemných pramenech v roce 1490 a o 14 let později se Skalice stala městečkem. Hedvika Smiřická se v roce 1575 zasloužila o povýšení městečka na město.

 

Strategickým místem byla Česká Skalice v době husitských válek. Na počátku husitských válek roku 1420 táhl přes Náchod, Českou Skalici, Jaroměř a Hradec Králové k Praze král Zikmund v čele křižáckých vojsk a později se stala strategickým místem i pro vojska Jana Žizky z Trocnova

 

Českou Skalici nad Úpou povýšila na město roku 1575 Hedvika Smiřická, která spravovala náchodské panství. Smiřičtí přáli rozvoji města, proto povolili zdejším řemeslníkům sdružovat se v cechy (cech ševcovský-privilegium obdržel 12. května 1575, cechovní artikule českoskalickým tkalcům byly vdány 13. července 1582).

 

Česká Skalice nebyla v 16. století velká. Roku 1550 stálo ve městě 70 domů, z toho na starém městě 20 a při cestě do Malé Skalice 14. Správu města vykonávalo 12 konšelů, radních.

 

Hrdelní právo Česká Skalice nikdy neobdržela.

 

17. století se pro Skalici neslo ve znamení útrap a strastí. Velké škody přinesla České Skalici třicetiletá válka. Protože Česká Skalice nebyla nikdy obehnána hradbami, trpěla za třicetileté války od vojsk švédských i císařských.

 

Na klesajícím počtu obyvatel se negativně podepsaly i časté požáry, které v roce 1707 zcela poničily radnici, městský pivovar, špitál a nenávratně zmizely i obecní knihy a privilegia. Nová výstavba nesla rysy renesančních trendů, které může návštěvník města obdivovat dodnes.

 

V období prusko-rakouských válek sloužila Skalice střídavě jako útočiště pruských i rakouských vojsk. V roce 1866 zde byla svedena jedna z klíčových bitev, kterou dodnes připomíná množství pomníčků a hrobů padlých vojáků.

 

Tvář České Skalice byla utvářena i pozitivními událostmi, např. českým národním obrozením, kdy byla Česká Skalice uznávaným centrem obrozeneckých snah a iniciátorem rozvoje ochotnického divadla, knihovnictví a školství, dále založením tradice Jiřinkových slavností či rozvojem textilního průmyslu. Druhá polovina 19. století byla významná pro vznik mnoha spolků – Sokola, sboru dobrovolných hasičů a včelařského spolku, které fungují dodnes.

 

V průběhu 19. století zaznamenala raketový vzestup textilní výroba, která nahradila původní soukenickou a punčochářskou výrobu. Původní cechovní zřízení bylo nahrazeno hromadnou výrobou v továrnách. V období první republiky se Česká Skalice dostala do popředí obecného zájmu především v roce 1922, kdy bylo v Ratibořicích odhaleno Gutfreundovo sousoší Babička s dětmi. V roce 1942 došlo ke sloučení Velké Skalice a Skaličky, které definitivně určilo dnešní podobu města.

 

Okupace za druhé světové války přinesla změny ve vlastnictví českoskalických továren. Židovský majetek Němci zkonfiskovali a podnikatelské rodiny internovali v koncentračním táboře Osvětimi, kde všichni členové těchto rodin až na dvě osoby zahynuli. Továrníka Winternitze zachránilo před deportací jen smíšené manželství. Reichovu a Winternitzovu továrnu získal do vlastnictví sudetský Němec Franz Kuhn. Zatímco závody řízené Němci měly po celou dobu okupace dostatek práce, české továrny trpěly vleklou krizí. Českoskalické textilní závody, vzniklé roku 1935 spojením majetků Josefa Bartoně z Náchoda a Jiřího Čerycha a Aloise Dyntera z České Skalice, zastavily nejprve provoz v barevně a v roce 1942 zavřely také tiskárnu látek. V těchto továrnách byla zavedena nouzová válečná výroba.

 

Českokladským pomezím fronta 2. světové války neprošla. Poslední válečné měsíce byly však i zde dramatické. Od ledna 1945 tudy utíkali před Rudou armádou uprchlíci z Horního i Dolního Slezska a německého vojska všude náhle přibývalo.

V lesích se skrývali uprchlí sovětští zajatci i partyzánské oddíly a od března 1945 působila na Pohodlí v Babiččině údolí sovětská výzvědná jednotka. V ratibořickém zámku se usídlil štáb pořádkové policie posledního velkého německého armádního seskupení. Počátkem května začala německá armáda ustupovat do Čech a hrozilo nebezpečí, že se zde bude zoufale bránit a při ústupu zanechá za sebou pustou spálenou zemi. V této situaci propuklo 5. května 1945 v České Skalici stejně jako v okolních městech ozbrojené revoluční povstání.

 

Na českokladském pomezí neskončila válka 8. května kapitulací Německa. Ještě v podvečer 9. května se střetly oddíly SS 17. německé armády v krvavém boji s předsunutou motorizovanou sovětskou jednotkou u celnice v Bělovsi u Náchoda a téhož dne večer se bojovalo také na několika místech v České Skalici. Němci v přestřelce ztratili 4 muže, 9 raněných odvezli na tancích a 4 němečtí vojáci byli zajati. Bojovalo se také u nádraží a u tehdejší městské spořitelny. Po 19. hodině došlo ke dvěma přestřelkám na náměstí. Před druhou přestřelkou procházel náměstím ustupující dlouhý německý transport. Než stačil projít náměstím, přijely od Náchoda 4 tanky a začaly střílet do vlastních vojáků. Naštěstí Němci z tanků stříleli jen z lehkých zbraní. Po přestřelce zůstali na dlažbě náměstí ležet zastřelení koně, převrhnuté povozy, motorizovaná vojenská vozidla i padlí němečtí vojáci. Z československé strany padl Josef Holý z Vestce, z německé strany zahynulo 17 příslušníků SS včetně dvou žen a 10 zraněných německých vojáků z transportu zranění podlehlo. Dnes přestřelku připomínají jen stopy po střelbě na kamenném kříži u kašny na náměstí. K další přestřelce došlo u mostu přes Úpu, u římskokatolického kostela a na křižovatce v Malé Skalici. Zde byl raněn Karel Rais. Pod pásy německého tanku zahynul v Zájezdě ruský zajatec Timofej Konstantinovič Levčuk.

 

Teprve 10. května 1945 přijelo ve 2,45 ráno do České Skalice na náměstí první sovětské průzkumné vozidlo. V 5 hodin bylo město obklíčeno a v 6 hodin začaly Českou Skalicí projíždět první jednotky 21. armády 1. ukrajinského frontu.

 

V současnosti ve městě žije přes pět tisíc obyvatel. Nachází se v turistické oblasti Kladské pomezí, která odkazuje k propojení Česka a Polska. Díky své poloze nedaleko polských hranic je Česká Skalice oblíbeným cílem nejen českých, ale i zahraničních turistů. Novodobá historie města je spjata s textilní výrobou, rozvojem cestovního ruchu a rozvojem soukromého podnikání v oblasti zemědělské techniky, zahrádkářských substrátů aj.

Podrobnější historie města ke stažení v pdf (240.07 kB)