Cesta: Aktuality / Úžasný koncert účastníků mezinárodního festivalu IFAS Pardubice 2018 v České Skalici


Úžasný koncert účastníků mezinárodního festivalu IFAS Pardubice 2018 v České Skalici

Jediný výjezdní koncert účastníků mezinárodního festivalu IFAS Pardubice 2018 v celém Královéhradeckém kraji je již minulostí a můžeme se začít ohlížet. „Naše sbory“, tedy ty, které 6. července slyšeli posluchači v maloskalickém kostele Nanebevzetí Panny Marie, soutěžily v Pardubicích v několika kategoriích. Že se jednalo o špičkové sbory, bylo jasné už při jejich vystoupení v České Skalici. Svědčí o tom i ohlasy posluchačů.

Jak dopadlo jejich „měření sil“ v Pardubicích ?

Polský Chór Akademicki Uniwersytetu Warszawskiego soutěžil ve třech kategoriích: v BM - soutěži Bohuslava Martinů, B1 – folklór, A1 – smíšené sbory a Irkutský sbor „Пой, Friend!“ ve dvou kategoriích: B1 – folklór a C2 – jazz, pop, spirituál, gospel.

Chór Akademicki Uniwersytetu Warszawskiego se sbormistryní Irinou Bogdanovich se ve všech svých kategoriích prozpíval do zlatých pásem a v nich se umístil vždy na prvních místech! A aby toho nebylo málo, odvezl si z Pardubic i Cenu rektora Univerzity Pardubice a stal se i absolutním vítězem festivalu a získal cenu GRAND PRIX 2018! 

Irkutský sbor „Пой, Friend!“ se sbormistryní Galinou Gilenovou se v kategoriích folklór a C2 prozpíval až do stříbrného pásma.Oběma sbormistryním i jejich sborům ze srdce blahopřejeme!

Zbývá již jen poděkovat všem, kteří se na organizaci a zajištění koncertu v České Skalici nezištně podíleli a podpořili ho prací, finančně či jiným způsobem.

Vážíme si záštity, kterou nad koncertem převzali poslanec parlamentu ČR MVDr. Pavel Bělobrádek, a starosta města Česká Skalice Bc. Martin Staněk i toho, že se oba koncertu osobně zúčastnili a setkali se se zástupci sborů a vedení IFAS v Jiřinkovém sále Muzea Boženy Němcové. Byla to pocta pro oba sbory, vedení festivalu i pořadatele. Stejně tak si vážíme skutečnosti, že si výjezdní koncerty IFAS v České Skalici oblíbil Peter Freestone, známá kulturní a hudební osobnost spojená s Freddie Mercurym a skupinou Queen.

Děkujeme Ing. Aleně Mejstříkové, prezidentce IFAS, Irině Juranové, Michalu Królovi, Irině Jirsak, paní Janě Tomkové a Lucii Peterkové, Janu Holému, rádiu Proglas, českoskalické Římskokatolické farnosti, manželům Kašparovým, Miroslavu Štěpánovi, Rudolfu Zábrahovi a Adolfu Mackovi, našim členům z místní organizace KDU-ČSL. Za vstřícný přístup děkujeme Zelinářství Jana Macka a manželům Dörovým z Náchoda a Muzeu Boženy Němcové v České Skalici.

Za finanční podporu patří dík městu Česká Skalice, Královéhradeckému kraji, firmám EKO s.r.o., Elektro Hartman, ELBEK, Slnava s.r.o., Stavis – Ing. Luboš Hlaváček, Zdeňku Křičkovi a paní Ivaně Mejstříkové, majitelce Lékárny U Zlatého hada, která finančně podpořila festival IFAS Pardubice.

Co pro vás letos ještě připravujeme?

18. listopadu 2018 (neděle) 17:00, koncert Novoměstské filharmonie v Sokolovně v České Skalici

2. prosince (neděle) 17:00, 1. Adventní koncert v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Malé Skalici

Za pořadatele Jan Vlček
Foto Petr Tuček

 


OHLAS: Výjezdní koncert sborů IFAS 2018 v České Skalici

Ačkoli letní svátky na počátku července – cyrilometodějský a Husův – jsou pro mě letos zcela pracovní, vzpomněl jsem si na nádherný zážitek podobného koncertu v roce 2016, kdy jsme slyšeli fenomenální novozélandský sbor mladých a tak jsem si čas na koncert prostě nařídil. Díky pozvání skalických přátel jsem věděl, že budeme poslouchat co do počtu opravdu velký sbor z Varšavy, Chór Akademicki Uniwersytetu Warszawskiego, česky: Akademický sbor varšavské university. Současně se představil sbor „Pěj, příteli“ ze vzdálené Irkutské oblasti Ruska.

Trochu méně zkušený mladý průvodce pozval polské sboristy do chrámového prostoru a oni přicházeli. A přicházeli a přicházeli a zaplnili prostor před oltářem až k prvním lavicím. Bylo jich na šedesát a zvukově byl kostel nabitý, že to muselo být zvenčí vidět. Sledoval jsem práci sbormistryně Iriny Bogdanovich, zaujala mě nejen krásou a vyzařující energií, hlavně však barvitými gesty a promyšlenou prací s každým ze členů sboru, jako by na svých prstech tahala za neviditelné nitky ovládání jednotlivých nástrojů a tyto nástroje se zcela poddávaly její moci, očima vetknuty do jejího zaklínajícího pohledu. Po několika úvodních frázích z první části vigilií „Celonoční bdění“ Sergeje Rachmaninova bylo jasné, že setkání se Akademickým sborem Varšavské university je setkáním mimořádným. Od Pawla Łukaszewského jsme vyslechli žalm „Beatus Vir“ ze sbírky Sanctus Antonius a hymnus „Lux Aeterna“ Edwara Elgara, když si Akademický sbor z Varšavy vyměnil místo s komorním sborem o 16 lidech – 12 žen v orientálních úborech a 4 muži v košilích s orientálními ozdobami až z Irkutsku.

Mou hlavou šly úvahy o tom, jak si se sborem z Varšavy zazpívat, protože jejich hudba vtahovala. Co bych musel ve Varšavě studovat, abych se mezi ně dostal? A to už začaly znít energicky podané ruské lidové písně či písně autorské na lidový text, písně ukrajinské nebo běloruské ve sborových úpravách a nastudování. Sbor státní technické university v Irkutsku, který mně byl mnohem bližší svým počtem členů, svými pevnými hlasy a vzdálenou harmonií krásných písní rozhodně zaujal mou pozornost. Natolik, že jsem musel odhánět myšlenku – co bych musel studovat v Irkutsku… Sbormistryně Galina Gilenova uváděla na pravou míru intonaci sboru půvabným gestem, kdy se lehce dotkla ukazováčkem levé ruky svého ušního lalůčku. Pokaždé to okamžitě pomohlo, její nástroje z ní také nespustili oka, i když se to možná nedalo postřehnout.

Do spontánního potlesku vpadnul (stále spěchající) moderátor znovupozváním varšavského Akademického sboru, když přečetl pořadí skladeb závěrečné části vystoupení. Jako první však nezazněla ohlášená skladba a také další pořadí se změnilo. Výsostným právem sbormistra je změna tištěného programu podle situace a uvážení. Irina Bogdanovich svého práva využila. Sbor uvedl nejprve pro rozezpívání po přestávce snažší „Leć głosie po rosie“ (Leť hlase po rose) Marcina Wawruka, aby sáhnul po vrcholných číslech koncertu – nejdříve Karola Szymanowského čtvrtou píseň „Bzicem kunia“ (psáno v nářečí – Bičem koně) z cyklu písní Sześć pieśni kurpiowskich, z Kurpiowského kraje pod Mazurskými jezery, cyklus který patří k pokladům polské sborové tvorby a následně madrigal Bohuslava Martinů „Hej! Máme na prodej“.

Při Szymanowském jsem očima polykal sbor a to, co se přede mnou rozvíjelo, včetně tenorového sóla, včetně sbormistryně Iriny, která jako zrcadlo odrážela celý sbor svýma očima a držela s ním každé slovo ve svém „sbormistrovském textu“. Při Martinů, nepochybně nejnáročnější skladbou celého koncertu, jsem neuměl zadržet slzy, jak nádherně jej zpívali. A ta intonační dokonalost – po všech stránkách vrcholné řemeslo. Profesionální výkon na světové úrovni, současně mladistvé pojetí, studentsky veselé a profesionálně ukázněné.

Naslouchajíc poslední skladbě Pragną oczki (Touží očka) ze sbírky Babie Lato významného polského skladatele a autora sborové hudby Stanisława Wiechowicze jsem si otíral svoje očka a přemítal o tom, co bych musel v té Varšavě studovat, abych si TAKHLE mohl zazpívat Martinů! Co? To už by bylo jedno!

Karel Vik


Jazykové verze


Vyhledávání