Ratibořické památky

Ratibořický zámek

Díky Babičce Boženy Němcové je zámek znám především jako letní sídlo vévodkyně Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské. Jako jednopatrový barokní zámeček s kaplí ve stylu malých italských letohrádků ho dal roku 1708 nedaleko pusté ratibořické tvrze ze 14. století postavit majitel náchodského panství Vavřinec Piccolomini. V 18. století k němu přibylo jednopatrové křídlo pro hosty a služebnictvo. Rozsáhlé stavební úpravy v Ratibořicích provedla Kateřina Zaháňská, když zdědila Náchod a Ratibořice po svém otci vévodovi Petru Kuronském. Roku 1800 dala zbourat kapli, upravit přístavek pro hosty a služebnictvo a přikázala zámek přebudovat v moderní empírové sídlo.

   Roku 1811 nechala odstranit hospodářský dvůr z volného prostranství před zámkem a postavila nový na dnešním místě. Z rybníčku k napájení dobytka zřídila jezírko a na louce před zámkem anglický park. Kolem roku 1830 nařídila zbořit i panské bělidlo pod zámkem a zrušila dosavadní zámeckou ovocnou zahradu. Nedaleko zbořeného bělidla byl vystavěn zděný skleník s bytem pro zahradníka a ke skleníku rozšířen nově založený park. Nová kuchyňská neboli zeleninová zahrada u mlýna, v které se kromě zeleniny pěstovaly také okrasné rostliny, byla ze tří stran oplocena vysokou ochrannou cihlovou zdí proti nepříznivým povětrnostním vlivům v údolí. V ratibořickém údolí od České Skalice po Rýzmburk zřídila Kateřina Zaháňská rozsáhlý anglické park přecházející ve volnou přírodu s lučními porosty, skupinami stromů, s množstvím cest a steziček, s alejemi a mosty přes řeku.

   Roku 1840 koupil náchodské panství Karel Octavio z Lippe Bisterfeldu a už roku 1842 ho prodal Jiřímu Vilému z Schaumburg-Lippe. Tento rod spravoval Náchod a Ratibořice až do roku 1945. Za vlády Schaumburgů bylo průčelí zámku sice rozčleněno lisenami a šambránami podloženými u oken parapetními výplněmi, ale architektonická střídmost evropského klasicismu mu dodnes dodává půvabu. Vlastní zámecká budova má kosodélníkový půdorys, přízemí a první patro, valbovou střechu, z níž vystupuje úzké polopatro v podobě střešního altánu se žesti komíny. Na úzké straně směrem k zámeckému skleníku přiléhá k hlavní zámecké budově jednopatrové úřednické křídlo. Kolem hlavní budovy je směrem k řece ochoz, dlážděný kamennými deskami a ohrazený plotem.

   Dne 1. května 1947 převzala zámek s ostatními ratibořickými památkami Národní kulturní komise, v červnu roku 1950 byl předán veřejnosti a stal se vzhledem k tomu, že připomínal prostředí, v němž žila paní kněžna z Babičky, jednou z nejnavštěvovanějších památek v Čechách. V roce 1964 byly při vnitřních úpravách zámku v několika místnostech odkryty a restaurovány původní nástěnné malby z doby Kateřiny Zaháňské. Ratibořické památky, areál se zámkem, Starým bělidlem, mlýnem a dalšími objekty vyhlásila vláda ČSSR 24. února 1978 národní kulturní památkou. Dnešní podobu dala zámku rozsáhlá generální oprava v letech 1984-91. Poschodí je i po značných restitucích mobiliáře věnováno ideálnímu obydlí paní kněžny Kateřiny Zaháňské podle Babičky Boženy Němcové, v přízemí jsou připomenuty poslední majitelé z rodu Schaumburg-Lippe. Zajímavá a dosud opomíjená historie tohoto rodu je poutavě prezentována rodovými portréty, osobními předměty, nábytkem a porcelánem z původního vybavení zámku.

http://www.zamekratiborice.cz/

Zámecký park

Rozkládá se na ploše 5,58 ha. Má tvar elipsy, na severním a jižním okraji přechází plynule do volného lesního porostu, východní a západní hranici parku tvoří úpatí příkrého svahu nad úpskou nivou. Nejvyšší místo parku, 305 m n. m., je u jeho hlavního vchodu, úpská niva se rozkládá v nadmořské výšce 285 m.

   Prvním zámeckým zahradníkem v Ratibořicích byl Čech Karel Binder. Jeho pomocníkem se stal roku 1817 pozdější vrchní zahradník Gottlieb Bosse, Němec z Oldenburgu v Dolním Sasku. Jemu je připisován hlavní podíl na vybudování parku. Vzhledem k zdejšímu podhorskému podnebí se původně počítalo jen s výsadbou severoamerických dřevin, ale později se tato koncepce změnila v pestrou směs dřevin z různých oblastí světa. Ze severoamerických dřevin roste v parku např. jasan americký (Fraxinus americana), liliovník tulipánokvětý (Liliodendron tulipipera), nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus, borovice vejmutovka (Pinus strobus), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) a sazaník květnatý (Calycanthus floridus).

   Roku 1972 byl park rekonstruován v duchu zakladatelské koncepce. Při podrobném dendrologickém průzkumu v letech 1976-77 bylo zde popsáno 124 druhů a kulturních variet dřevin, z toho 15 cizokrajných jehličnatých druhů, 1 kulturní varieta domácího jehličnatého druhu, 60 cizokrajných listnatých druhů, l0 kulturních variet domácích listnatých druhů, 4 druhy jehličnatých a 34 druhů listnatých dřevin domácího původu. Od té doby řada vzácných dřevin uhynula nebo byla poškozena povětrnostními vlivy. Škoda, že není věnována patřičná péče náhradnímu vysazování ubývajících druhů. I přes tyto koncepční nedostatky patří ratibořický park k nejvzácnějším historickým zahradám ve východních Čechách.


http://www.zamekratiborice.cz/

Babiččino údolí

Krajinu táhnoucí se od České Skalice podél řeky Úpy ze severu nazval Babiččiným údolím poprvé roku 1878 smiřický lékař a spisovatel Otakar Jedlička. V červenci roku 1952 vyhlásilo ministerstvo školství, věd a umění Ratibořice s údolím za státní krajinnou a národní rezervaci. Později byla příroda Babiččina údolí zahrnuta do chráněného území a dnes je jeho jižní část od České Skalice až ke Slatinskému mlýnu nazývána národní přírodní památkou s rozsáhlým ochranným pásmem.

   Geologicky je Babiččino údolí velmi pestré. Z úrodné Polabské nížiny sem zasahuje od jihu česká křídová tabule a přechází do podkrkonošského permokarbonu a spodního triasu. Podloží Babiččina údolí tvoří prvohorní vrstvy karbonského a permského útvaru a místy i starohorníkrystalické horniny. Prvohorní a druhohorní vrstvy jsou na mnoha místech překryty pleistocenními říčními terasami, sprašovými pokryvy a aluviálními hlínami. Klimaticky patří Babiččino údolí do oblasti mírně teplé a mírně vlhké s průměrnou roční teplotou 7 - 8 C a s průměrnými ročními srážkami 650-750 mm. Nejvyšší průměrné měsíční srážky 80-90 mm jsou zaznamenány v červenci. Vlivem značně členitého terénu se v úzkém údolí prolíná drsné podhorské podnebí s teplotně mírnějšími podmínkami polabských nížin. To má vliv na pestrost květeny i na výskyt mnoha zajímavých i vzácných živočichů, z nichž nejvzácnější jsou měkkýši.

   Velkou část vlastního chráněného území pokrývají smrkové lesy. Ze zbytků přirozených lesních porostů je možno usuzovat, že na svazích údolí převládala suťová lesní společenstva lipových javořin a na ostatních lokalitách květnaté a kyselé bučiny. V lužních polohách údolí ještě dosud převládají doubravy se značně přimíšeným jasanem ztepilým.

   Od roku 1981 vede do Ratibořic a na Rýzmburk naučná stezka. Měří 7,5 km a má 18 informačních tabulí a 7 literárních a přírodovědných zastavení. Na obsahu naučných tabulí i na podrobném průvodci s mapou, 45 fotografiemi, německým a ruským resumé spolupracovali odborníci z oborů geologie, pedologie, botaniky, dendrologie a lesnictví, ochrany pobřežních porostů, zoologie, ornitologie, ichtyologie, rybářství, literární historie a ochrany památek. Stezka je v provozu od května do října.

http://www.zamekratiborice.cz/

Staré bělidlo

Dřevěná roubená chalupa krytá šindelem. Podle nápisu na kabřinci ji dostavěl 17. července 1797 mlynář Antonín Ludr (lidové pojmenování Antonína Rudra). Vedle chalupy bylo stavení o dvou místnostech. Roku 1842 prodal Antonín Ruder náchodské vrchnosti s mlýnem také bělidlo. Ve čtyřicátých letech minulého století byla u bělidla postavena jednopatrová kamenná panská prádelna.

   Na Staré bělidlo umístila Božena Němcová děj knihy Babička. Také Staré bělidlo bylo po roce 1945 vybaveno dobovým lidovým nábytkem a zařízením podle spisovatelčina vyprávění ze sbírek Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Některé další úpravy budovy i jejího okolí byly provedeny při natáčení barevného televizního filmu režiséra Antonína Moskalyka Babička roku 1970.

   V dnešním Starém bělidle, chaloupce čp. 7 u Viktorčina splavu, Panklovi nikdy nebydleli. Božena Němcová v něm prožila roku 1844 krásné prázdniny se svými dětmi. Sem později přenesla v Babičce vzpomínky na dětství prožité na starém panském bělidle pod zámkem a vytvořila dílo tak reálné a umělecky dokonalé, že za ním každoročně putují tisíce vděčných čtenářů.

   Původní panské bělidlo, kde Panklovi žili po příjezdu do Ratibořic v létě 1820 a kde Barunka prožila šťastné dětství s milovanou babičkou, stávalo poblíž starého zámeckého skleníku vedle ovocné zahrady. Když dala roku 1830 Kateřina Zaháňská panské bělidlo zbořit, vykázala Panklovým za obydlí skoro sklepní byt o dvou místnostech a tmavé kuchyni (zřízené ze zadní příčné chodby) pod ratejnou v přízemí panského dvora, do kterého se vcházelo od nově postaveného skleníku. V novém bytě pod schody vedoucími do dvora už babička Magdalena Novotná s Panklovými nebydlela, neboť se s dcerou Terezkou neshodla. Odstěhovala se k mladší dceři Johance do dvora a později s ní z Ratibořic odešla, nejprve do Dobrušky a brzy nato do Vídně. Zde žila v rodině svého zetě slanečkáře Šimona Frántzla až do smrti. Zemřela 27. března 1841 a byla pochována do společného hrobu na starém, dnes už zrušeném matzleinsdorfském hřbitově ve Vídni.

http://www.zamekratiborice.cz/

Viktorčin splav

Podoba starého dřevěného splavu za Starým bělidlem byla už v minulosti několikrát změněna. Nejprve při stavbě rozsáhlého zavodňovacího systému pro ratibořická luka v letech 1842-48 a v letech 1874-75 a později při regulacích řeky ve dvacátých a padesátých letech 20. století. Dnešní betonová a kamenná čela splavu musela být při posledním natáčením barevného Moskalykova filmu před rokem 1970 přechodně obložena nařezanou kulatinou z velkých kmenů, aby splav připomínal dobu spisovatelčina dětství.

Mosty a lávky

Přes kamenný Vilémův most vede silnice ze Zlíče do Ratibořic, dřevěný Bílý most je nedaleko Viktorčina splavu a převádí přes řeku silnici směřující z Ratibořic přes údolí k Žernovu, pod rýzmburským altánem je Červený most. U slatinského mlýna překlenul řeku Úpu r. 1963 nový široký betonový silniční most a nahradil nevyhovující starou železnou mostní konstrukci. Za ratibořickým mlýnem pod žernovskou strání, pod Boubínem a v Havlovicích u "šiškovny" jsou dřevěné lávky.

Sousoší Babička s dětmi

Autorem pískovcového sousoší je akad. sochař Oto Gutfreund a autorem architektonického řešení prof. akad. arch. Pavel Janák. Pomník patří k nejkrásnějším pomníkům v Čechách.

Panská hospoda

Původní ratibořická hospoda se stala panskou teprve po roce 1858, kdy ji Dominik Celba prodal princi Jiřímu Vilémovi Schaumburg-Lippe. Dnešní úpravy i přestavba hospody pocházejí z počátku šedesátých let našeho století.

   Hospoda bývala v Ratibořicích v chalupě postavené roku 1587, za ní stávala kovárna. V hospodě v letech 1738-1770 hospodařil hostinský Celba s manželkou Annou. Chalupu i pozemky prodali 7. ledna 1829 synu Dominiku Celbovi, který vystavěl v padesátých letech minulého století kamennou hospodu. Dominik Celba nebyl závislý na vrchnosti a vlastnil v Ratibořicích několik dalšich stavení.

Panský mlýn

Jednopatrová kamenná budova, jejíž největší část tvoří mlýnice v přízemí i v horním patře. Z mlýnice v přízemí vede vchod do pekárny a dvou přilehlých klenutých komor. V patře byl vlastní byt mlynářův o dvou místnostech a Šalanda, kde sedávali mleči. Mlýn vyženil roku 1773 děd Mančinky, starší kamarádky Baronky Panklové, mlynář Antonín Ruder. Pocházel ze Suchovršic u Úpice a vzal si za manželku Annu, jedinou dceru ratibořického mlynáře Josefa Hejny. Roku 1842 prodal jeho syn, pan otec z Babičky, mlýn náchodskému panství. V dalších letech vrchnost přistavěla ke mlýnu empírovou budovu, kde byla později zřízena úpravna a mandl.

   Roku 1950 byl mlýn rekonstruován tak, aby odpovídal původnímu stavu. Bylo obnoveno dřevěné mlýnské kolo a doplněno zařízení mlýnice. Místnosti mlýna jsou vybaveny dobovým nábytkem a předměty podle náznakového vyprávění Boženy Němcové.

   Pod lipami před mlýnem postavil mlynář Antonín Ruder s manželkou Annou 30. července 1796 pozdně barokní pískovcovou sochu Panny Marie.

http://www.zamekratiborice.cz/

Lovecký pavilon

Lovecký pavilon stojí při lesní cestě z Ratibořic do České Skalice v tzv. bažantnici. Vznikl kolem roku 1800 jako empírová stavba. Průčelí budovy tvoří portál se dvěma dórskými sloupy, dvě okna se žaluziemi a široký trojúhelníkový štít. Střed pavilonu má valbovou střechu, vzadu k němu přiléhají v pravém úhlu dvě rovnoběžná přízemní křídla tvořící se zadními vraty uzavřený obdélníkový dvůr.