Cesta: Naše město / Ratibořice a Babiččino údolí


Ratibořice a Babiččino údolí

Ratibořický zámek

Díky Babičce Boženy Němcové je zámek znám především jako letní sídlo vévodkyně Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské. Jako jednopatrový barokní zámeček s kaplí ve stylu malých italských letohrádků ho dal roku 1708 nedaleko pusté ratibořické tvrze ze 14. století postavit majitel náchodského panství Vavřinec Piccolomini. V 18. století k němu přibylo jednopatrové křídlo pro hosty a služebnictvo. Rozsáhlé stavební úpravy v Ratibořicích provedla Kateřina Zaháňská, když zdědila Náchod a Ratibořice po svém otci vévodovi Petru Kuronském. Roku 1800 dala zbourat kapli, upravit přístavek pro hosty a služebnictvo a přikázala zámek přebudovat v moderní empírové sídlo.

Ratibořický zámekRoku 1811 nechala odstranit hospodářský dvůr z volného prostranství před zámkem a postavila nový na dnešním místě. Z rybníčku k napájení dobytka zřídila jezírko a na louce před zámkem anglický park. Kolem roku 1830 nařídila zbořit i panské bělidlo pod zámkem a zrušila dosavadní zámeckou ovocnou zahradu. Nedaleko zbořeného bělidla byl vystavěn zděný skleník s bytem pro zahradníka a ke skleníku rozšířen nově založený park. Nová kuchyňská neboli zeleninová zahrada u mlýna, v které se kromě zeleniny pěstovaly také okrasné rostliny, byla ze tří stran oplocena vysokou ochrannou cihlovou zdí proti nepříznivým povětrnostním vlivům v údolí. V ratibořickém údolí od České Skalice po Rýzmburk zřídila Kateřina Zaháňská rozsáhlý anglické park přecházející ve volnou přírodu s lučními porosty, skupinami stromů, s množstvím cest a steziček, s alejemi a mosty přes řeku.

Roku 1840 koupil náchodské panství Karel Octavio z Lippe Bisterfeldu a už roku 1842 ho prodal Jiřímu Vilému z Schaumburg-Lippe. Tento rod spravoval Náchod a Ratibořice až do roku 1945. Za vlády Schaumburgů bylo průčelí zámku sice rozčleněno lisenami a šambránami podloženými u oken parapetními výplněmi, ale architektonická střídmost evropského klasicismu mu dodnes dodává půvabu. Vlastní zámecká budova má kosodélníkový půdorys, přízemí a první patro, valbovou střechu, z níž vystupuje úzké polopatro v podobě střešního altánu se žesti komíny. Na úzké straně směrem k zámeckému skleníku přiléhá k hlavní zámecké budově jednopatrové úřednické křídlo. Kolem hlavní budovy je směrem k řece ochoz, dlážděný kamennými deskami a ohrazený plotem.

Dne 1. května 1947 převzala zámek s ostatními ratibořickými památkami Národní kulturní komise, v červnu roku 1950 byl předán veřejnosti a stal se vzhledem k tomu, že připomínal prostředí, v němž žila paní kněžna z Babičky, jednou z nejnavštěvovanějších památek v Čechách. V roce 1964 byly při vnitřních úpravách zámku v několika místnostech odkryty a restaurovány původní nástěnné malby z doby Kateřiny Zaháňské. Ratibořické památky, areál se zámkem, Starým bělidlem, mlýnem a dalšími objekty vyhlásila vláda ČSSR 24. února 1978 národní kulturní památkou. Dnešní podobu dala zámku rozsáhlá generální oprava v letech 1984-91. Poschodí je i po značných restitucích mobiliáře věnováno ideálnímu obydlí paní kněžny Kateřiny Zaháňské podle Babičky Boženy Němcové, v přízemí jsou připomenuty poslední majitelé z rodu Schaumburg-Lippe. Zajímavá a dosud opomíjená historie tohoto rodu je poutavě prezentována rodovými portréty, osobními předměty, nábytkem a porcelánem z původního vybavení zámku.

www.zamek-ratiborice.cz

Zámecký park

Rozkládá se na ploše 5,58 ha. Má tvar elipsy, na severním a jižním okraji přechází plynule do volného lesního porostu, východní a západní hranici parku tvoří úpatí příkrého svahu nad úpskou nivou. Nejvyšší místo parku, 305 m n. m., je u jeho hlavního vchodu, úpská niva se rozkládá v nadmořské výšce 285 m.

Zámecký parkPrvním zámeckým zahradníkem v Ratibořicích byl Čech Karel Binder. Jeho pomocníkem se stal roku 1817 pozdější vrchní zahradník Gottlieb Bosse, Němec z Oldenburgu v Dolním Sasku. Jemu je připisován hlavní podíl na vybudování parku. Vzhledem k zdejšímu podhorskému podnebí se původně počítalo jen s výsadbou severoamerických dřevin, ale později se tato koncepce změnila v pestrou směs dřevin z různých oblastí světa. Ze severoamerických dřevin roste v parku např. jasan americký (Fraxinus americana), liliovník tulipánokvětý (Liliodendron tulipipera), nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus, borovice vejmutovka (Pinus strobus), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) a sazaník květnatý (Calycanthus floridus).

Roku 1972 byl park rekonstruován v duchu zakladatelské koncepce. Při podrobném dendrologickém průzkumu v letech 1976-77 bylo zde popsáno 124 druhů a kulturních variet dřevin, z toho 15 cizokrajných jehličnatých druhů, 1 kulturní varieta domácího jehličnatého druhu, 60 cizokrajných listnatých druhů, l0 kulturních variet domácích listnatých druhů, 4 druhy jehličnatých a 34 druhů listnatých dřevin domácího původu. Od té doby řada vzácných dřevin uhynula nebo byla poškozena povětrnostními vlivy. Škoda, že není věnována patřičná péče náhradnímu vysazování ubývajících druhů. I přes tyto koncepční nedostatky patří ratibořický park k nejvzácnějším historickým zahradám ve východních Čechách.

Babiččino údolí

Krajinu táhnoucí se od České Skalice podél řeky Úpy ze severu nazval Babiččiným údolím poprvé roku 1878 smiřický lékař a spisovatel Otakar Jedlička. V červenci roku 1952 vyhlásilo ministerstvo školství, věd a umění Ratibořice s údolím za státní krajinnou a národní rezervaci. Později byla příroda Babiččina údolí zahrnuta do chráněného území a dnes je jeho jižní část od České Skalice až ke Slatinskému mlýnu nazývána národní přírodní památkou s rozsáhlým ochranným pásmem.

Geologicky je Babiččino údolí velmi pestré. Z úrodné Polabské nížiny sem zasahuje od jihu česká křídová tabule a přechází do podkrkonošského permokarbonu a spodního triasu. Podloží Babiččina údolí tvoří prvohorní vrstvy karbonského a permského útvaru a místy i starohorníkrystalické horniny. Prvohorní a druhohorní vrstvy jsou na mnoha místech překryty pleistocenními říčními terasami, sprašovými pokryvy a aluviálními hlínami. Klimaticky patří Babiččino údolí do oblasti mírně teplé a mírně vlhké s průměrnou roční teplotou 7 - 8 C a s průměrnými ročními srážkami 650-750 mm. Nejvyšší průměrné měsíční srážky 80-90 mm jsou zaznamenány v červenci. Vlivem značně členitého terénu se v úzkém údolí prolíná drsné podhorské podnebí s teplotně mírnějšími podmínkami polabských nížin. To má vliv na pestrost květeny i na výskyt mnoha zajímavých i vzácných živočichů, z nichž nejvzácnější jsou měkkýši.

Velkou část vlastního chráněného území pokrývají smrkové lesy. Ze zbytků přirozených lesních porostů je možno usuzovat, že na svazích údolí převládala suťová lesní společenstva lipových javořin a na ostatních lokalitách květnaté a kyselé bučiny. V lužních polohách údolí ještě dosud převládají doubravy se značně přimíšeným jasanem ztepilým.

Od roku 1981 vede do Ratibořic a na Rýzmburk naučná stezka. Měří 7,5 km a má 18 informačních tabulí a 7 literárních a přírodovědných zastavení. Na obsahu naučných tabulí i na podrobném průvodci s mapou, 45 fotografiemi, německým a ruským resumé spolupracovali odborníci z oborů geologie, pedologie, botaniky, dendrologie a lesnictví, ochrany pobřežních porostů, zoologie, ornitologie, ichtyologie, rybářství, literární historie a ochrany památek. Stezka je v provozu od května do října. 

Staré bělidlo

Dřevěná roubená chalupa krytá šindelem. Podle nápisu na kabřinci ji dostavěl 17. července 1797 mlynář Antonín Ludr (lidové pojmenování Antonína Rudra). Vedle chalupy bylo stavení o dvou místnostech. Roku 1842 prodal Antonín Ruder náchodské vrchnosti s mlýnem také bělidlo. Ve čtyřicátých letech minulého století byla u bělidla postavena jednopatrová kamenná panská prádelna.

Staré bělidloNa Staré bělidlo umístila Božena Němcová děj knihy Babička. Také Staré bělidlo bylo po roce 1945 vybaveno dobovým lidovým nábytkem a zařízením podle spisovatelčina vyprávění ze sbírek Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Některé další úpravy budovy i jejího okolí byly provedeny při natáčení barevného televizního filmu režiséra Antonína Moskalyka Babička roku 1970.

V dnešním Starém bělidle, chaloupce čp. 7 u Viktorčina splavu, Panklovi nikdy nebydleli. Božena Němcová v něm prožila roku 1844 krásné prázdniny se svými dětmi. Sem později přenesla v Babičce vzpomínky na dětství prožité na starém panském bělidle pod zámkem a vytvořila dílo tak reálné a umělecky dokonalé, že za ním každoročně putují tisíce vděčných čtenářů.

Původní panské bělidlo, kde Panklovi žili po příjezdu do Ratibořic v létě 1820 a kde Barunka prožila šťastné dětství s milovanou babičkou, stávalo poblíž starého zámeckého skleníku vedle ovocné zahrady. Když dala roku 1830 Kateřina Zaháňská panské bělidlo zbořit, vykázala Panklovým za obydlí skoro sklepní byt o dvou místnostech a tmavé kuchyni (zřízené ze zadní příčné chodby) pod ratejnou v přízemí panského dvora, do kterého se vcházelo od nově postaveného skleníku. V novém bytě pod schody vedoucími do dvora už babička Magdalena Novotná s Panklovými nebydlela, neboť se s dcerou Terezkou neshodla. Odstěhovala se k mladší dceři Johance do dvora a později s ní z Ratibořic odešla, nejprve do Dobrušky a brzy nato do Vídně. Zde žila v rodině svého zetě slanečkáře Šimona Frántzla až do smrti. Zemřela 27. března 1841 a byla pochována do společného hrobu na starém, dnes už zrušeném matzleinsdorfském hřbitově ve Vídni.

Viktorčin splav

Viktorčin splavPodoba starého dřevěného splavu za Starým bělidlem byla už v minulosti několikrát změněna. Nejprve při stavbě rozsáhlého zavodňovacího systému pro ratibořická luka v letech 1842-48 a v letech 1874-75 a později při regulacích řeky ve dvacátých a padesátých letech 20. století. Dnešní betonová a kamenná čela splavu musela být při posledním natáčením barevného Moskalykova filmu před rokem 1970 přechodně obložena nařezanou kulatinou z velkých kmenů, aby splav připomínal dobu spisovatelčina dětství.


Mosty a lávky

Přes kamenný Vilémův most vede silnice ze Zlíče do Ratibořic, dřevěný Bílý most je nedaleko Viktorčina splavu a převádí přes řeku silnici směřující z Ratibořic přes údolí k Žernovu, pod rýzmburským altánem je Červený most. U slatinského mlýna překlenul řeku Úpu r. 1963 nový široký betonový silniční most a nahradil nevyhovující starou železnou mostní konstrukci. Za ratibořickým mlýnem pod žernovskou strání, pod Boubínem a v Havlovicích u "šiškovny" jsou dřevěné lávky.

Sousoší Babička s dětmi

Sousoší Babičky s dětmiAutorem pískovcového sousoší je akad. sochař Otto Gutfreund a autorem architektonického řešení prof. akad. arch. Pavel Janák. Pomník patří k nejkrásnějším sousoším v Čechách.


Panská hospoda

Panský hostinecPůvodní ratibořická hospoda se stala panskou teprve po roce 1858, kdy ji Dominik Celba prodal princi Jiřímu Vilémovi Schaumburg-Lippe. Dnešní úpravy i přestavba hospody pocházejí z počátku šedesátých let našeho století.

Hospoda bývala v Ratibořicích v chalupě postavené roku 1587, za ní stávala kovárna. V hospodě v letech 1738-1770 hospodařil hostinský Celba s manželkou Annou. Chalupu i pozemky prodali 7. ledna 1829 synu Dominiku Celbovi, který vystavěl v padesátých letech minulého století kamennou hospodu. Dominik Celba nebyl závislý na vrchnosti a vlastnil v Ratibořicích několik dalších stavení.


Rudrův mlýn

Rudrův mlýn

Jednopatrová kamenná budova, jejíž největší část tvoří mlýnice v přízemí i v horním patře. Z mlýnice v přízemí vede vchod do pekárny a dvou přilehlých klenutých komor. V patře byl vlastní byt mlynářův o dvou místnostech a Šalanda, kde sedávali mleči. Mlýn vyženil roku 1773 děd Mančinky, starší kamarádky Barunky Panklové, mlynář Antonín Ruder. Pocházel ze Suchovršic u Úpice a vzal si za manželku Annu, jedinou dceru ratibořického mlynáře Josefa Hejny. Roku 1842 prodal jeho syn, pan otec z Babičky, mlýn tehdejšímu majiteli náchodského panství Jiřímu Vilémovi, knížeti ze Schaumburg-Lippe. Mlýn byl od té doby střídavě provozován v režii vrchnosti, nebo  pronajímán. V dalších letech nechala vrchnost přestavět a rozšířit objekt plátenické valchy a mandl, starší empírovou budovu z doby okolo roku 1825, nacházející se v sousedství mlýna. Nájemce Jan Hroch v letech  1922-1948 budovy mandlu a mlýna (mletí bylo definitivně ukončeno roku 1914) využíval jako úpravnu pláten. Textilní provoz byl definitivně zastaven v roce 1949. Po zestátnění byla provedena památková obnova budovy Rudrova mlýna podle návrhů Ing. arch. Josefa Reichla a v jeho prostorách byla zřízena expozice. Objekt Vodního mandlu byl řadu let využíván jako ubytovna. Jeho rekonstrukce proběhla v 90. letech 20. století. Do prostoru mandlovny bylo umístěno nově zhotovené mechanické zařízení a v současně byla vybudována stálá expozice věnovaná zpracování lnu a místní plátenické výrobě.

Pod lipami před mlýnem postavil mlynář Antonín Ruder s manželkou Annou 30. července 1796 pozdně barokní pískovcovou sochu Panny Marie.


Lovecký pavilon

Lovecký pavilon stojí při lesní cestě z Ratibořic do České Skalice v tzv. bažantnici. Vznikl kolem roku 1800 jako empírová stavba. Průčelí budovy tvoří portál se dvěma dórskými sloupy, dvě okna se žaluziemi a široký trojúhelníkový štít. Střed pavilonu má valbovou střechu, vzadu k němu přiléhají v pravém úhlu dvě rovnoběžná přízemní křídla tvořící se zadními vraty uzavřený obdélníkový dvůr. 



CzechPOINT

Jazykové verze


Vyhledávání

Načítám...

Jazykové verze