Cesta: Aktuality / V Husově sboru zněla stará hudba


V Husově sboru zněla stará hudba

Česká Skalice – Letošní Jiřinkové slavnosti zahájil koncert staré hudby v kostele Církve československé husitské. Členky Společnosti Boženy Němcové zde připravily vystoupení souboru La Bilancetta z Českoskalicka a jejich hostů ze Základní umělecké školy F. A. Šporka Jaroměř.

Citlivě a vkusně připravený program provedl návštěvníky hudbou Evropy 16. až 18. století. Diváci tak vyslechli skladby z Itálie, Španělska, Francie i Německa. Několika ukázkami byla zastoupena také česká varhanní škola.

 

Muzikanti ansámblu staré hudby La Bilancetta hrají na kopie historických nástrojů. Víte například, co je vihuela nebo theorba? Vihuela je nástroj z období renesance, hrálo se na něj však výhradně ve Španělsku, je to španělská obdoba loutny – je stejně naladěná, stejně jako loutna má 6 sborů (tj. 12 párových strun), tvarem se ale podobá spíš menší kytaře. Theorba (zvaná též chitarrone) je velká basová loutna s dlouhým krkem a basovými strunami vedenými k hlavici nástroje mimo tento krk. Standardně má 14 strun, někdy ale až 19. Oba nástroje slouží jak k sólovému hraní, tak pro hraní doprovodu ke zpěvu či sólovému nástroji. Na oba tyto dnes netradiční, ve své době ale zcela obvyklé nástroje hrál Kamil Remeš. V chrámu zazněl také virginal, klávesový nástroj cembalového typu, na který hrál ve všech písních tzv. basso continuo (tedy doprovod) Vlastimil Kovář.

Ladislav Horký, který repertoár souboru vyhledal a sestavil, hrál na violu da gamba, historický smyčcový nástroj, jehož zlatý věk byl od 15. do 18. století. Byly pro něj napsány stovky, ba tisíce sólových skladeb, především ve Francii v 17. a 18. století. Druhou důležitou funkcí violy da gamba je hraní tzv. bassa continua, kdy nástroj hraje společně základní basovou linku spolu s loutnou či cembalem, kterým často nejspodnější zvukové spektrum chybělo. Viola da gamba se při hře drží mezi koleny (gamba znamená italsky koleno) podobně jako violoncello, nemá ale bodec (barokní violoncella ovšem původně taky neměla bodec...), a ani s tímto nástrojem nemá konstrukčně nic společného. Má 6 střevových strun a na krku posuvné převazy (podobně jako kytara pražce) ze stejného materiálu.

Na housle, opatřené střevovými strunami, tak jak to bylo na všech strunných nástrojích dříve zvykem, zahrály Jana Kovářová a Josefína Matyášová; ta se také společně s Pavlínou Prudilovou postarala o zpěv. Majestátnost kostela podtrhly varhanní tóny. Ty byly sice     limitovány velikostí zdejšího nástroje, přesto sourozenci Martin a Jan Škrabkovi dokázali zúročit svůj talent a předvést své umění.

Návštěvníci koncertu hodnotili hudbu a výkony hudebníků velmi kladně. Odměnili je dlouhotrvajícím a vřelým potleskem.

Text a foto Jan Holý



Jazykové verze


Vyhledávání

Načítám...